Větrné mlýny

Těškovice ( Tieschkovitz)

(Burian - , 572, - , 571, 573)

1. Větrný mlýn beraní, stál z. těsně u obce, po levé straně od polní cesty do Tísku, naproti dnešnímu hřbitovu. Zakreslen na mapě z r. 1736.

2. Větrný mlýn beraní, stál asi 300 m sv. od obce na kopci, kolem roku 1928, majitel František Řeháček. Zakreslen na mapě r. 1924.

3. Větrný mlýn beraní, stál asi 200 m s. od obce, "na skalce", podle místního názvosloví "Přihlávky", kóta 457, po levé straně od polní cesty. Zakreslen na mapě r. 1836-52. Muž v klobouku je pan František Lazecký z Těškovic čp. 124, byl majitel mlýna. Tento mlýn byl zrušen asi v roce 1935.

4. Větrný mlýn beraní, jz. těsně u obce, stál asi 50 m od č.p. 103. Mlýn stál původně na sz. konci obce, byl asi sto let starý, zakreslen na mapě z r.1836-52 a byl převezen kolem r. 1900 na pole p. Krče, starosty obce. Potom mlýn zdědil jeho syn  a chodil mu tam pomáhat švagr, mlynář p. Lazecký - byl to tesař a sekyrník, měl zkušenosti a poradil si sám. Poslední z mlynářského rodu Krčů byl Bedřich Krč, majitel mlýna až do roku 1974, kdy byl mlýn vyvrácen přerostlými kluky nebo spíše podřezán.

V tomto roce je tomuto mlynáři 88 let, návštěvu mi zprostředkoval místostarosta obce Těškovic p. Jan Polášek. který je zároveň manželem dcery mlynáře. Povyprávěl mi všechno, na co si ještě vzpomněl a za to mu velice děkuji.

Povídání posledního mlynáře v Těškovicích : 

 „Ten mlýn děda kupil, on stal za vesnicu na takovém vršku „Horečka“ ale za kolik a od koho už nevim . Děda to kupil a celý se rozebral na místě  a začali ho stavjať tam na tym našim mistě.  Narodil sem se v roce 1920 a tak od patnácti roků  jsem začal pomáhať mlet na mlýně s tatu, abych se naučil temu řemeslu.

Na vesnici nám řikali mlynáři , jinak nás nepojmenovali jak do mlynařa, poněvadž unas byl děda starostu , děda i otec byli mlynáři a majitelé mlyna.

To muselo stát ty mlýny tak aby byli jižní větr, z jihozápadu to byli ty nejlepší větry od Požahy, mělo to dvě patra ten mlyn , jak přijel mleč do mlyna, mosela prisť manželka pomocť i mleč mosel  vyněsť až na horu na ten hlavní koš, to byl takový koš čtyř stranný, a to hlavní kolo co pohaňalo to celé ustrojí, byval to

taky val s palcama , museli jsme mit do foroty to bukové dřevo steho se dělali ty palce,  co chvila vyletěl ten palec, to se tam musel hned strčit druhý , zaklínovat , takové jak dřebíky a to se tam zabijalo , tam nesmělo byt žátné železo bo to se otiralo o sebe , to by vyhořelo jak se začalo brzdit bo jak byl vicher to bylo najhorše a ty kameně co byly pohaňane, jeden tek kameň na spodku stal a ten druhy mlel, to obilé padalo do teho na ty kameně tam se to točilo a padalo do teho prostoru a šlo to až dolu z patra takovým skluzem na to ustroji poněvač my sme měli stolicu tam to osivala točilo se ty sita a muka padala dolu a ten šrot vedle do toho kastlika a to se znova vynašalo, muselo se asi třikrát jako udělat aby bylo semlete,  to bylo tak na 70 % , my sme tak vždycky mleli aby ztoho metraka 70kg muky režnej jako na chlebovej a 30 kg bylo otrub a mohli sme si vzať těch 5 kg otrub věcej sme nesměli,  poněvadž dozirali v Bilovcu financi . Když se tam nasypalo tak 2h.volna bylo, jak tam bylo takový ten vyklenet, a pryčna kde se dalo lehnuť a pecek tak se sedělo a kafe, gořalka musela tam byť, jak bylo věcej my sme dělali takový zásym 5 metráku, jak byla dobra věter tak do rana sme to pomleli, ten věter mosel byť od Požahy.

 Jak sme celu noc mleli pak otec to ráno zvážil a nahazal do pytlu, tam vždycky ostala nějaka ta muka pro nas na chleba, byl z toho černy chleb ale jina muka nebyla.

Najvic se mlelo po žnivo, jak unás lide měli, výnosy moc nemňali, z hektaru to žito osite, my sme tomu řikali rež, ta se mlela až do rajchu, když dala 15-16 metraku tak to bylo svátek, vždycky to měl ten sedlák jen tak aby to měl na chleba pro tu rodinu a nic ineho němuch mlet.

Kdy se jako nejvíc semlelo,.tam se poradilo celou noc mlet, aj děň , bývalo i čtrnáct dni , my sme museli zemleť moc.

Robota styl byla velká , tam byli pod tymi schodama  celindr, to kupil otec od kajsik a my sme to měli přes ten celindr , a my sme tu muku měli o co si bělejsi, něbyla tak chorá ale ty ostatní co ju moseli osivali tak ti měli choré muky. Většinou sme mleli rodině, naša rodina byla velká a za mletí jsme moc nebrali, jezdili do nas bo to měli nejbliž.

 My sme dělali i krupy, to byla eště větší robota , sme měli taky malý bucharek , to muselo bytč z jačmeňa  , potom sme tam měli taky špikovník , tam byli také dva kameně ,které se točili, a ten nasypní koš, to se osivalo na tom patyku na tych řičitich,  sme měli těch řičiť všeljaké vždycky ten prách šel dolu a v té řičiči už ostali té pěkné lamačky, to sme dělali moc těch lamaček,  jak byl ten celinder byla taka velká kosňra , taka skříň, točilo se to dokola, na které byla přiděláná  ta hedvábí a to přesívalo tu muku, a to potom padalo do teho sita té mučnice, pak se hrnulo na jednu stranu , vždycky jsme dělali jen tolik kolik nám přivezli.

Kameně sme ostřili, to sme měli také kladívka na dvuch stranach ostre, vždycky jak začala sezona tak to muselo byť naostřené, to dalo roboty než sa to na ostřilo, tak dva a půl dně dobre a pořád jen klepať , klepať, jak kosu.

Na otáčení mlýnu to sme měli také ojo, ze spotku byl takový kozel dubový, ale to byl strom , hrozně hrubé , a na ytm potom byli také olšové fošně a ony sa museli mazať a mazať, aby se tem mlyn poradilo otočiť, ta fošňa musela byť durch hladká , kupili sme loja a tym sme to namazali, to vydrželo jako nejdele, a nezmrznul, a tam byl takový otvor a tam se strčilo ojo a měli sme taky vuzek a řetaz a točil , měli sme ten vuzek dokola, tak sme obraceli ten mlýn.

Jak sme to zapeřili tak sme měli plachty až dolu 2-3 sme měli , to enom stím mlýnem chvělo, ze začátku sme davali takové dřeva štípané ale potom už nebylo takového dřeva, které by se štípalo, tak sme potom řezali na cirkulárce latě a steho sme to dělali, ty latě vydrželi del jak ty štípané, hned uletělo a museli sme mit do foroty šindela a tokové věci a nejhorší bylo jak uletělo křídlo . My sme měli sice les ale krátké dřevo, to musel být dluhy strom aspoň 18 m a na koncu to muselo mit 14 cm, to se celé hoblovalo stáli sme dva proti sobě a hoblovali.  Tak sme moseli to brať od lesaku.

Do mlyna se scházeli nejen mleči ale i rodina, přišla jen tak, jak se mlelo do vyklenku, ten čaj sem poradil udělat, ňaka ta kořalka musela byť, na přivitani , dřeva tam bylo dosť.

Poplatky sme moc neodvaďali, oni nás tu měli spěš tak pro tu dědinu, že tym lidem pomahame, nas obec tak ňak necityrovala, aby uspokojila ty občany, od nás bylo všude do tych mlýnu daleko. 

Knihu sem vedl, taku hruhu knihu, pisal som kterému sem mlel a kolik sem namlel a kolik sem mu dal muky, a kolik muky ja.

Na spodku byl vyřezán letopočet ale my sme nedovedli rozluštit, ta stolica na čem to stálo.

Jak přišel povicher a nebylo pořadně zastavené, to dovedlo mlýn roztočiť, raz tam udeřilo, nam tam roztrhlo ten hlavní slup co šel ze spodku stoho sedla , sme museli dat taku obruč a stáhnut to cele takovou obručku a na druhé straně taku matku a šrub a tim sme to stahovali.

Uředně sme to měli zaplombované to se nesmělo mlet, chodili tu dva četníci, byli hrozní  kuřáci, tak sme museli mit připravené kuřivo, oni přišli vypili se snama čaj, počastovali se a pravili, jak se rozední ni aby ste mleli, to vždycky křičeli, aby sme neměli  jakesi světelko, nic  nesmělo proniknuť ven, všecko muselo byť zakryte.

Jak tu byla vojna tak celu valku na něho nespadl ani jeden granát  a my měli polo a  v tom polu sme měli 45 dir od granátu, v obci Tísek kdyby se tam zdrželi déle by sme byli rozsekani , my sme byli už připraveni na stěhováni  i dobytek.

Doma sme měli taku malu hospodárku , jen tak na přilepšenu aby sme měli pro sebe , a najvěc kozy sme měli, chodil sem ještě do lesa“.

Nakonec pí. Krčová, žena mlynáře prohodila větu „ ten je rad že ten mlyn je preč, bo on musel chodiť  v noci a celu noc mleč“.

Potom v tem roce asi 1974 tam chodili přespať takovi vyrostci a oni ten mlyn podřezali a on se vyvratil, žena na mě kričala ať se tam du podivat estli se jim nic nestalo.  

O tom vyvracenem mlynu se dozvěděli až Cholticach a přijeli se optať jestli jim nedáme vnitřní zařizeni a tak si ho odvezli. 

Zeťák Honza Polášek pak změřil všecky tramy a celý mlyn a postavil nam jeho dokonalu naketu přesně tak jak vypadal.

Tato maketa  mlýna  teď stojí na mlýnském kameni (běhounu) na zahrádce u č.p. 103 a z druhého kamene mají stůl.

5. Větrný mlýn beraní, stál asi 400 m jv. od obce  na poli u č.p. 34. Mlýn postavil zručný tesař a horník Jan Kubíček v r. 1900, potom ho zdědil syn Jan Kubíček. Mlýn měl 5 x 5 m za války ještě mlel ale později jen šrotoval, byl rozebrán kolem r.1946 . Už za války kdy se nesmělo mlet na mlýně, měl malý šrotovník na elektromotor a použil tam ocelová ozubená kola. Po spuštění se tomu říkalo „Kubíčkova stíhačka“. V roce 1954 obcházeli mlýny v okolí a sháněli malé mlýnské kameny. Všechny mlýnské kameny leží na zahradě u č.p. 34 upraveny jak stůl. Zbytky ( asi hlavní) hřídele na kterém byly křídla  z větrného mlýnu ještě jsou nepořezány ve stodole. Fotky jsou použity z rodinného alba, se svolením vnuka Jana Kubíčka  (*1948).

mlýnář Jan Kubíček, vlevo syn Jan